,,Ahoj, Týninko moje" Ozval se hlas v černotě kolem mě ,,Kdo jsi?" Zakřičela jsem, protože mi ten hlas přišel povědomí. ,,Ty moje trdlo, to je jedno, dávej si pozor na ten tábor..." hlas řekl příjemně ,,Ale proč? Počkat! Jak víš, že jedu na tábor!" Začala jsem mumlat ,,Dávej si pozor, trdlo!" ,,Cože? Neodpověděls mi!"... ,,I just dancing, everyone laughs the day..." Začal mi zvonit telefon. ,,Hhh, to byl jen sen.." pípla jsem a unaveně jsem vypla budík, vzala jsem do ruky telefon a z přemýšlením o tom divném snu jsem šla snídat. Mamka vstává do práce dřív než já, takže jsi vždycky snídani dělám sama, dneska měla volno, protože si musela ještě něco zařizovat. Už je to asi rok, co nemám tátu, ale mamka si našla novýho přítele "Sebastiana", je ze slovenska, ale i když je dost fajn, chovám se k němu dost drze, protože mi přijde, že mě i mamce něco tají. Mamka mi dala na stůl omeletu ,,Ahojky, tak jakpak ses dneska vyspala sluníčko?" řekla příjemným hlasem ,,Ah, zdál se mi divný sen." řekla jsem mrzutě a přisunula jsem si k sobě talíř. ,,Hmm, zajímavé, dneska vám začíná ten tábor do soboty, že?" Podívala se na mně mamka a pousmála se ,,Jo, jo začíná" vykoktala jsem unaveně. Po snídani jsem si šla umít zuby, obléct se, učesat se, však to znáte, denní rutina. ,,Nechceš odvézt, mám to po cestě" Řekla mamka když procházela kolem mého pokoje ,,Nóó, hele asi ne, dneska je krásně" podívala jsem se z okna. ,,Dobře, ale ať do školy přijdeš v čas" zvedla mamka výrazně obočí ,,Jasně" Pousmála jsem se a namazala jsem si ruce krémem. Venku byl den, který poukazuje na to, že i na podzim může být krásně, všude zářilo barevné listí mezi kterým se míjeli jemné paprsky slunce, foukal příjemný podzimní větřík který pohupoval s Týninými černými vlasy. Týnina cesta do školy většinou pěšky trvala okolo 15-cti minut, protože měla školu o ulici daleko. V dálce jsem viděla Kláru moji kamarádku ze školky, je zajímavé že i po těch devíti letech si pořád skvěle rozumíme a jsme úžasné kamarádky. ,,Ahoj Týn!" Zavolala na mě ,,Jo, už jdu" Řekla jsem a utíkala jsem ke Kláře. Školní den byl nudný jako obvykle, paní Zubejda (Takhle říkáme naší učitelce) vysvětlovala, že příští týden nám rozdá referáty o přírodě a pan matematikář se na nás dneska naštval, že máme v hlavě jenom ty "Mobilokrabičky" no, tak jsme mu začali říkat "Pan Mobilokrabičkátor". Potom jsme jeli z Klárou na tábor od naší spolužačky Terezy s kterou se tak trochu kamarádím. Jeli jsme až někde do lesa, kde byla obří chata a postranní malinkaté chatky. Mně, Kláru, a jednu holku z Áčka kterou neznám ubytovali do chatky u lesa. Chatka byla úžasná! Krásné pohodlné postele prostě krása. Jediné co bylo strašidelné bylo zrcadlo v naší chatce které vypadalo jak z roku 1890. Samozřejmě, že i tábor "Ziegland" nebo jak se jmenoval měl noční hlídky. Jak fungovaly ty hlídky? Takhle: Šli dva z jedné chatky na jeden den. První měl hlídku od 19:00 do 20:00 no a ten druhý měl hlídku od 21:00 do 22:30. Vždycky ten kdo měl hlídku měl baterku, láhev z pitím a ještě takovou podivnou vysílačku nebo co to bylo. V podstatě když něco danný viděl, třeba lišku tak stiskl tlačítko na vysílačce, signál se přenesl do vysílačky kterou měl velitel táboru a ten přišel na pomoc. Byli jsme třetí na řadě, ale ti co měli hlídku před náma tak si stěžovali, že něco viděly u hlubokého lesa, ale cítili se nějak paralizování takže nemohli zmáčknout tlačítko na vysílačce. Měla jsem druhou hlídku (po Kláře), Klára v pohodě přišla a dala mi vysílačku a baterku. Já si lehla, jelikož jsem ven měla vyjít až za hodinu. Najednou jsem v hlavě slyšela hlas ,,Nic se ti nestane, ochráním tě". Týna vykřikla ,,Cože?" Její kamarádka ji uklidnila ,,Zase ten hlas o kterém si mi říkala?" ,,Jo" řekla Týna a začala se jí motat hlava. Klára ji podala její láhev z pitím, Týna se napila a čekala až vysílačka pípne, že má už vyjít na hlídku. Vysílačka pípla a Týna si vzala bundu a šla ven. Čekala, nic se nedělo. Po chvíli čekání uviděla osobu u tmavého hlubokého lesa. Spíše obrys osoby. Týna se bála, bála se tak moc, že nemohla stisknou ani tlačítko na vysílačce. Osoba záhadně zmizela. Týna v hlavě uslyšela hlas ,,Teď se nelekni a zavři oči" Co měla Týna dělat? Zavřela oči. Najednou blízko sebe uslyšela ten hlas šeptat ,,Budu tě navždy chránit, trdlo" Trdlo? Týna se rozbrečela. Ten hlas patřil jejímu tátovi, on jí říkal trdlo. ,,Otevři je" Zašeptal ten hlas. Týna je otevřela, nikoho u sebe neviděla, ale viděla ten divný obrys. Stiskla tlačítko na vysílačce, když najednou slyšela křičet tu holku s Áčka. Otevřela dveře jejich chatky a pustila baterku..Ta holka..byla..oblitá krví a mrtvá...a to zrcadlo bylo prasklé. Klára se probudila a najednou to uviděla taky. Nikdy už nešli na tábor, ale Týna věděla, že je tu její táta pořád s ní.
2024 ©